Respekt Magazine article
Originally published on 15.8.2021. The original printed version is here.
Author: Klára Zajíčková
Notice for mobile phone readers: This post is best viewed on PC or tablet. Google translated English version of the article follows after the original Czech version. Just scroll down, it’s really long. 🙂
Manželská dvojice si oblíbila trochu jinou módu a vzdoruje s ní společenským konvencím
V patách mají často cizí lidi, kteří se je nenápadně snaží vyfotit. A nezáleží na tom, jestli si vykračují ulicemi Prahy, Vídně nebo Florencie. Na fakt, že spolehlivě přitahují pozornost, kamkoli se vrtnou, jsou už zvyklí. Na schůzku s novinářkou v centru Prahy manželé zvolili, jak je u nich zvykem, sladěné šaty: Michaela tmavé s bílými květy a nadýchanými rukávy, Vlastimil bílé pouzdrové, rovněž s květovaným vzorem. Na nohou mají stejný tvar sandálů na podpatku – ona hořčicové, on červené.
„Pro nás je to takový kontinuální sociologický experiment. Praha je velká, jezdíme po světě, většina lidí nás tedy vidí poprvé, takže na překvapené reakce jsme zvyklí,“ říká Vlastimil s tím, že odezva od kolemjdoucích je velmi různorodá, někdy až úsměvná. Když se lidé snaží z davu jasně vybočující dvojici někam přiřadit, často je napadá, že se jedná o sázku. Pochvaly vyjádřené zdviženým palcem nejčastěji přicházejí od mladších ročníků. „Modrý koktejlky a kožený lodičky,“ obrátil se prý na manžele rozzářeně mladý muž, když je v půlce února v noci míjel na piazzettě Národního divadla. Pamatoval si Vlastovo oblečení z listopadové návštěvy představení Kylián – Mosty času.
Podobných situací má za sebou manželská dvojice díky častému cestování, návštěvám kulturních akcí a plesů nepočítaně. A žádná z těch, které by se daly hodnotit jako negativní, nikdy nevyústila ve skutečný konflikt. Michaela ale dodává, že pro ni bylo v počátcích vztahu neutuchající množství pozornosti vyčerpávající. „Dneska už mi to nepřijde, ale ze začátku jsem byla vyřízená, že vypotřebuji tolik sil jen na to, abych někam došla nebo dojela metrem,“ říká.
Zejména jí vadilo, když se ji s Vlastou někdo snažil „tajně“ – za zády nebo s mobilem přilepeným na hrudi – vyfotit. Takovým lidem se dřív pokoušeli vysvětlit, že se něco podobného bez svolení nesluší. Postupně se však spolu dopracovali k nejúčinnějšímu a nejméně vyčerpávajícímu obrannému mechanismu: „Přestali jsme si toho všímat.“ Začali navíc o sobě sami psát a publikovat fotky na sociálních sítích. Před rokem založili anglicky psaný blog Gender Blender s podtitulem Fashion Freedom Blog a jejich stejnojmenný instagramový profil už nasbíral téměř šest tisíc sledujících.
Michaela
„Nakonec na
partnerovi
nemáte ráda jeho
džíny nebo kecky“
Jen jeden pokus
Když Michaela dorazila před čtyřmi lety do kavárny na první společnou schůzku domluvenou na internetové seznamce, neonově růžové nehty na rukou naproti sedícího muže oblečeného tehdy do běžného trička a kalhot pro ni byly šokující a nejdříve ji napadlo, že se jedná o skrytou kameru. Když se zeptala na důvod, znělo jí vysvětlení až příliš prostě. „Protože se mi to líbí,“ usmál se tehdy Vlasta.
Dvojice spolu ale zůstala v kontaktu a po čase se domluvila na další schůzce. Na tu již Vlasta přišel v sukni. „Nakonec na partnerovi přece nemáte ráda jeho džíny nebo kecky. A Vlasta prostě toužil nosit šaty,“ vysvětluje Michaela, proč ji neobvyklé sklony neodradily. Naopak u svého nového partnera objevila zaujetí pro módu, které oceňuje. „Nikdy jsem u nikoho neviděla mít takovou radost z oblečení,“ říká Michaela.
Vlastův styl nebyl tématem ani pro její dvě odrostlé děti a překvapivě ani pro šestadevadesátiletou babičku. To bylo důležité, protože čtyřiapadesátiletý Vlasta jako obvykle neměl v úmyslu na počátku nově se rozvíjejícího vztahu nic skrývat. Ani by to podle něj nešlo. Záliba nosit oblečení zcela bez ohledu na společenské konvence měla u něj dlouhý vývoj a dala by se těžko vrátit zpět. „Že se vám to líbí, víte od dětství,“ vzpomíná Vlastimil s tím, že záliba v ženském oblékání se u něj nikdy nepojila s touhou změnit pohlaví a stát se ženou.
Měl štěstí, že dospíval krátce před rokem 1989 a do škály nově nabytých svobod čerstvě dospělého muže se tedy vešla i chuť ignorovat konvence ve svém šatníku.
Obava z konfliktů a dopadů na rodinu či kariéru ale projev úplné volnosti celkem nadlouho pozdržela. A tak s nalakovanými nehty a v lodičkách začal vyrážet do ulic až před patnácti lety, když mu bylo zhruba čtyřicet. „Řekl jsem si, že mám jenom jeden život, jeden pokus. A budu ho žít podle sebe, nikomu tím neubližuju, děti nežeru,“ vysvětluje, jak se rozhodl odhodit zábrany. „Když jsem pak ale šel poprvé ven jako chlap v ženských šatech, měl jsem knedlík v krku už u dveří na chodbu.“ Ke svému překvapení však zjistil, že se vlastně nic zásadního neděje. „Najednou přestanete vnímat okolí, připouštět si, že by na tom bylo něco divného, a to vám dodává větší sebevědomí. A čím větší sebevědomí člověk nabývá, tím méně dostupnějším terčem je.“
Být svobodný
Vždy ho bavila móda a na nákupech – nejčastěji v Německu – zjišťoval, že kombinování oblečení může být zábavné. Do práce, kde se léta pohybuje na vyšší pozici v IT v oblasti zdravotnictví, poprvé přišel s rudými nehty před pěti lety. Měl štěstí na osvícenou ředitelku, která mu je pochválila a s humorem oběma vlastním se shodli, že barva nehtů patrně nebude mít vliv na kvalitu jeho práce, tudíž by s ní tedy neměli mít problém ani ostatní kolegové. Ve velkém kolektivu pak sice byla manikúra pár dní téma, ale jelikož ji Vlastimil nijak neschovával, zájem rychle opadl. „Přestalo to být zajímavé,“ shrnuje. Podobně to dopadá na všech místech, která s Michaelou pravidelně navštěvují: na jeho styl oblékání si okolí jednoduše zvykne.
Odvaha oblékat se tak, jak vždy toužil, mu po letech napětí přinesla úlevu, což se kromě duševní pohody pozitivně promítlo třeba na vzhledu jeho pleti. „Vnitřně jsem se osvobodil, uklidnil. Dostal jsem se k tomu, že mi nikdo neutrhne hlavu a je mi jedno, jestli mě budou lidé řešit doma u televize,“ doplňuje. Přesto však pro určitý typ schůzek zatím raději volí klasický oblek. A když pak takto oblečený vychází s manželkou ven, šťouchne do ní a spiklenecky řekne: „Tak když na nás budou dneska koukat, tak to bude na tebe.“
Čas navíc hraje pro něj. Pohled na světová přehlídková mola, třeba letošní pánský pařížský fashion week, jasně signalizuje, že se hranice oddělující pánské a dámské šatníky postupně bortí. Móda neohlížející se na gender měla samozřejmě vždy své průkopníky často z řad lidí z LGBT komunity, svou cestu si ale postupně klestí i do hlavního módního proudu. Na konci loňského roku pózoval zpěvák Harry Styles v róbě od Gucciho coby první muž na obálce americké edice časopisu Vogue nebo v dubnu vystoupil americký rapper Kid Cudi v televizní show Saturday Night Live v bílých šatech na ramínka s kvítky značky Off-White Virgila Abloha. Oba zmínění muži vyvolali na sociálních sítích bouřlivé reakce, ale zároveň konfrontovali širší publikum s představou svobodné a na společenských mantinelech nezávislé módy.
Vlasta
Nelze tvrdit, že
by určité kusy
oděvu „odjakživa“
přináležely ženám
nebo mužům.
Zastánci trendu navíc argumentují, že i v historii se móda pro ženy a muže často prolínala. Starověcí Řekové a Římané považovali kalhoty za nepraktické a základním oděvem všech byla tunika. Boty na podpatku rovněž nebyly výhradně obuví žen. Ve skutečnosti si je dříve obouvali muži, zejména z aristokracie, proto nelze tvrdit, že by určité kusy oděvů „odjakživa“ přináležely striktně buď k ženské, nebo k mužské garderobě.
Řada současných designérů obuvi na vysokých podpatcích už ostatně zaměřila svoji pozornost na zákazníky s většími velikostmi. Oblíbencem designérů i módních magazínů po celém světě se během uplynulého roku stal v Německu žijící mechanický inženýr Mark Bryan. Fotky jeho „outfitů“ pořízené na nádraží cestou do práce, sestávajících z vysokých podpatků, různých sukní doplněných zpravidla košilemi, totiž sleduje na Instagramu už více než půl milionu lidí, včetně zpěvačky Rihanny.
Bryanův klíč k tomu, jak se beze strachu oblékat společenským konvencím navzdory, se shoduje s Vlastimilovým. „Nestává se příliš často, že by na mě lidé ukazovali nebo se mi smáli, většina mě stejně ignoruje. To je ten trik. Cítím svobodu dělat si, co chci, a to mi dává sebevědomí, které brání ostatním v tom, aby na mě útočili,“ popsal Bryan v březnu pro česko-slovenskou edici Vogue.
Úžasné dobrodružství
Do podobně svobodného stadia, minimálně pokud jde o oblečení, zjevně dospěli i Michaela s Vlastimilem. Když měli před dvěma lety v jednom z pražských kostelů svatbu, byli oblečeni téměř totožně. Fotka, na které jsou zachyceni před oltářem v šatech s vlečkou a každý se svou kyticí v ruce, se ocitla v reportáži odvysílané německou televizí RTL, která si snímku všimla na sociální síti. Oba manželé vzpomínají, že výběr svatebních šatů se v půjčovně řídil podle Vlasty. Vybrat je tak, aby dobře seděly a líbily se, pro něj kolikrát znamená vyzkoušet mnohonásobně více variant než pro Michaelu. „Takže když zapadneme do obchoďáku, je to na dýl,“ připouští Vlastimil. Podobně oblékání vypadá i doma: obvykle nejdříve vyberou oblečení pro Vlastu a Michaela se k němu doladí. S výjimkou svatebních šatů ale ze zásady nikdy nevolí stejný model, což ovšem neplatí pro boty, které se prý už dají bez problémů sehnat i ve velikosti 43. „I Jimmy Choo má třiačtyřicítky,“ prohodí nadšeně o botách známého návrháře, které si vzájemně nadělili k Vánocům.
Na to, jaký typ šatů a sukní mu skutečně sluší, prý Vlastimil postupně přicházel vedle Michaely. „Dneska už to díky ní vidím a vybírám si oblečení podle typu postavy a přiměřeně ke svému věku,“ říká Vlasta s tím, že nakonec některé ze svých prvních šatů rozdal známým. Na fotkách, jež zveřejňují na Instagramu, je k vidění v různých květovaných pouzdrových šatech, velkých večerních šatech nebo třeba ve vlajících plizovaných sukních. A výběr oblečení označuje za „úžasné dobrodružství“.
Začít s psaním zmíněného blogu Gender Blender se manželé rozhodli hlavně proto, aby dalším dvojicím nebo jednotlivcům dodali odvahu oblékat se na veřejnosti tak, jak si přejí. V záloze měli i několik textů s přímými módními radami, postupně ale přišli na to, že jejich publikum rozložené po celém světě spíše než o rady stojí o inspiraci v podobě jejich společných fotek. „A aniž bychom psali nějaké rady, postupně nám lidé začali přibývat, tak jsme si řekli, že stačí, když budeme ukazovat, jak to děláme my,“ shrnuje vývoj Vlasta.
Čtenáři se nakonec nejvíce zajímají o to, jaké byly jeho začátky a jak pro své oblékání nacházel odvahu. Jenže na to podle dvojice neexistuje univerzální rada, zvlášť pokud neví, z jakého prostředí daný člověk pochází. Sice se tedy snaží o povzbuzení, ale zároveň zdůrazňují: Dbej na své bezpečí. „Neumíme posoudit, jestli je dobré vyjít ven v sukni v Riu,“ míní Vlasta a zmiňuje dopisování s univerzitním profesorem z Brazílie, který stál o jejich módní rady a do soukromých zpráv jim posílal fotky svého oblečení. A pak se společně bavili o tom, jaké šaty by se pro něj v dusném počasí hodily.
Stejně tak se muži zajímají o to, jak je dobré svou touhu začít se oblékat jinak komunikovat s partnerkou, na což rovněž podle manželů neexistuje jednotná odpověď. „Nemůžeme říct třikrát se zatoč na patě a půjdete koupit šaty,“ krčí rameny Michaela. Přesto se prý ozval v Německu žijící starší lékař a obecní zastupitel, kterému právě fotky na Gender Blender dodaly odvahu svěřit se svojí manželce. „Ven sice takto oblečený zatím nechodí, ale když si pozvou domů přátele, tak už si šaty obleče,“ sděluje Vlasta a rozhovoří se o vlastní nedávné zkušenosti, která mu udělala radost. Při dobíhání tramvaje míjel dvě slečny oblečené ve stylu gotik. A pak se za ním ozvalo: „Pane, pane, moc vám to sluší.“
„Někdy je to taková sranda, volají na vás lidé ve věku vašich dětí, že vám to sluší,“ říká a k dobru také dává situaci, kdy potkal malou holčičku s maminkou, která bezelstně prohlásila: „Mami, ten pán vypadá jako naše babička.“ „Je to hrozně pestré a zajímavé z jednoho důvodu, lehce se seznamujete a poznáváte spoustu nových lidí, což by se vám normálně vůbec nepřihodilo,“ směje se Vlasta.
The married couple has taken a liking to a slightly different fashion and defies social conventions
They are often followed by strangers who discreetly try to take pictures of them. And it doesn’t matter if they walk the streets of Prague, Vienna or Florence. They are already used to the fact that they reliably attract attention wherever they go. For a meeting with a journalist in the center of Prague, the couple chose, as is their custom, matching dresses: Michaela’s dark with white flowers and puffy sleeves, Vlastimil white sheath, also with a floral pattern. On their feet are the same shape of heeled sandals – she mustard, he red.
“For us, it’s a continuous sociological experiment. Prague is big, we travel around the world, so most people see us for the first time, so we are used to surprised reactions,” says Vlastimil, adding that the response from passers-by is very diverse, sometimes even smiling. When people try to place a pair that stands out from the crowd, they often think that it is a bet. Thumbs-up compliments most often come from younger generations. “Blue cocktail dress and leather pumps,” said a beaming young man to the couple as he passed them on the piazzetta of the National Theater at night in mid-February. He remembered Vlasta’s outfit from the November visit to the Kylián – Bridges of Time performance.
The married couple has experienced countless similar situations thanks to frequent travel, visits to cultural events and balls. And none of the negatives ever resulted in actual conflict. But Michaela adds that in the early days of the relationship, the unrelenting amount of attention was exhausting for her. “Today it doesn’t feel like it anymore, but from the beginning I was determined that I would need so much strength just to get somewhere or take the subway,” she says.
She was especially bothered when someone tried to take a picture of her and Vlasta “secretly” – behind her back or with a mobile phone stuck to her chest. They used to try to explain to such people that something like this is inappropriate without permission. However, they gradually worked together to the most effective and least exhausting defense mechanism: “We stopped noticing it.” They also started writing about themselves and publishing photos on social networks. A year ago, they founded the English-language blog Gender Blender with the subtitle Fashion Freedom Blog, and their eponymous Instagram profile has already gathered almost six thousand followers.
Michaela
“You don’t like
your partner
because of his
jeans or knickers”
Just one try
When Michaela arrived at the cafe four years ago for the first joint meeting arranged on an Internet dating site, the neon pink fingernails on the hands of a man sitting opposite, dressed in ordinary T-shirt and trousers, were shocking to her, and at first, she thought it was a hidden camera. When she asked why, the explanation sounded too simple to her. “Because I like it,” Vlasta smiled at the time.
However, the couple stayed in touch and agreed on another meeting after some time. Vlasta came here in a skirt. “After all, you don’t like your partner’s jeans or shorts. And Vlasta simply wanted to wear clothes,” explains Michaela, why her unusual inclinations did not deter her. On the contrary, she discovered a passion for fashion in her new partner, which she appreciates. “I’ve never seen anyone so happy with their clothes,” says Michaela.
Vlasta’s style was not a topic even for her two grown-up children and, surprisingly, not even for her ninety-six-year-old grandmother. This was important because, as usual, the fifty-four-year-old Vlasta had no intention of hiding anything at the beginning of a newly developing relationship. According to him, it wouldn’t even be possible. His penchant for wearing clothes without regard to social conventions had a long history and would be difficult to reverse. “You’ve known that you like it since childhood,” recalls Vlastimil, adding that his interest in women’s clothing was never combined with his desire to change gender and become a woman.
He was lucky to have come of age shortly before 1989, and the new-found freedoms of a newly grown man included the desire to ignore the conventions of his wardrobe.
However, the fear of conflicts and impacts on family or career delayed the expression of complete freedom for quite a long time. And so, with painted nails and in pumps, he started hitting the streets only fifteen years ago, when he was about forty. “I told myself that I only have one life, one try. And I’m going to live it my way, I’m not harming anyone, I’m not eating children,” he explains how he decided to throw away his inhibitions. “But when I went out for the first time as a man in women’s clothes, I had a lump in my throat already at the door to the corridor.” However, to his surprise, he discovered that nothing major was actually happening. “Suddenly you stop noticing your surroundings, admitting that there is something strange about it, and that gives you more self-confidence. And the more self-confidence a person gains, the less accessible a target is.’
To be free
He always enjoyed fashion, and while shopping – most often in Germany – he discovered that combining clothes can be fun. He first came to work with red nails five years ago, where he has been moving to a higher position in healthcare IT for years. He was lucky to have an enlightened director who complimented him and with humor both of them agreed that the color of the nails would probably not affect the quality of his work, so other colleagues should not have a problem with it either. In the large group, manicure was a topic for a few days, but since Vlastimil did not hide it in any way, interest quickly waned. “It stopped being interesting,” he sums up. The same happens in all the places he and Michaela visit regularly: the people around him simply get used to his style of dressing.
Having the courage to dress the way he always wanted brought him relief after years of tension, which, in addition to mental well-being, had a positive effect on the appearance of his skin, for example. “Inwardly I freed myself, calmed down. I’ve come to the point where no one will tear my head off and I don’t care if people talk about me at home watching TV,” he adds. Nevertheless, for a certain type of meeting, he still prefers to choose a classic suit. And when he goes out dressed like this with his wife, he nudges her and says conspiratorially: “So if they’re looking at us today, it’s going to be on you.”
The extra time plays for him. A look at the world’s catwalks, such as this year’s men’s Paris fashion week, clearly signals that the border separating men’s and women’s wardrobes is gradually breaking down. Of course, gender-neutral fashion has always had its pioneers, often from among people from the LGBT community, but it is gradually making its way into mainstream fashion. At the end of last year, the singer Harry Styles posed in a Gucci gown as the first man on the cover of the American edition of Vogue magazine, or in April, the American rapper Kid Cudi appeared on the TV show Saturday Night Live in a white strapless dress with Off-White flowers by Virgil Abloh. Both mentioned men provoked stormy reactions on social networks, but at the same time confronted a wider audience with the idea of free and socially independent fashion.
Vlasta
It cannot be said that
certain pieces of clothing
have “always” belonged
strictly to either a woman’s or
a man’s wardrobe
In addition, supporters of the trend argue that, even in history, fashion for women and men often overlapped. The ancient Greeks and Romans considered trousers impractical and everyone’s basic garment was the tunic. Heeled shoes were also not exclusively women’s footwear. In fact, they used to be worn by men, especially from the aristocracy, so it cannot be said that certain pieces of clothing have “always” belonged strictly to either a woman’s or a man’s wardrobe.
After all, a number of contemporary high-heeled shoe designers have already focused their attention on customers with larger sizes. Mark Bryan, a mechanical engineer living in Germany, became a favorite of designers and fashion magazines around the world during the past year. Photos of his “outfits” taken at the train station on the way to work, consisting of high heels, various skirts usually supplemented with shirts, are already followed on Instagram by more than half a million people, including the singer Rihanna.
Bryan’s key to dressing fearlessly in defiance of social convention coincides with Vlastimil’s. “It’s not very often that people point or laugh at me, most ignore me anyway. That’s the trick. I feel the freedom to do what I want, and that gives me the self-confidence that prevents others from attacking me,” Bryan described for the Czech-Slovak edition of Vogue in March.
An amazing adventure
Apparently, Michaela and Vlastimil have reached a similarly free stage, at least when it comes to clothes. When they had a wedding two years ago in one of Prague’s churches, they were dressed almost identically. The photo, in which they are captured in front of the altar in a dress with a train and each with a bouquet in hand, appeared in a report broadcast by the German television RTL, which noticed the picture on the social network. Both spouses remember that the selection of wedding dresses was guided by Vlasta at the rental company. Choosing them in such a way that they fit well and are liked means for him to try many times more variants than for Michaela. “So when we fit into the mall, it’s a no-brainer,” admits Vlastimil. Dressing looks similar at home: they usually choose clothes for Vlasta first, and Michael adjusts to them. With the exception of wedding dresses, they never choose the same model as a rule, which of course does not apply to shoes, which are said to be easily available in size 43. “Even Jimmy Choo is in his 43s,” she says enthusiastically about the well-known designer’s shoes, which they gave each other for Christmas.
It is said that Vlastimil gradually approached Michaela about what type of dresses and skirts really suit him. “Today, thanks to her, I can already see it and choose clothes according to my body type and appropriately for my age,” says Vlasta, adding that he eventually gave away some of his first clothes to friends. In the photos they publish on Instagram, they can be seen in various floral sheath dresses, large evening dresses or perhaps in flowing pleated skirts. And he describes the choice of clothes as a “wonderful adventure”.
The couple decided to start writing the aforementioned Gender Blender blog mainly to give other couples or individuals the courage to dress as they wish in public. They also had a few texts with direct fashion advice in reserve, but they gradually realized that their audience spread all over the world was more interested in inspiration in the form of their photos together than advice. “And without writing any advice, people gradually started to come to us, so we thought it would be enough if we show how we do it,” summarizes the development of Vlasta.
In the end, readers are most interested in what his beginnings were like and how he found the courage to dress. But according to the couple, there is no universal advice, especially if they don’t know what environment the person in question comes from. Although they try to encourage, they also emphasize: Take care of your safety. “We can’t judge whether it’s good to go out in a skirt in Rio,” says Vlasta, mentioning correspondence with a university professor from Brazil, who asked for their fashion advice and sent them photos of his clothes in private messages. And then they talked together about what kind of clothes would be suitable for him in the sultry weather.
In the same way, men are interested in how well it is to communicate their desire to start dressing differently with their partner, to which, according to husbands, there is no uniform answer. “We can’t say spin three times and you’ll go buy a dress,” shrugs Michaela. Nevertheless, it is said that an elderly doctor and municipal representative living in Germany spoke up, to whom it was the photos on Gender Blender that gave him the courage to confide in his wife. “He doesn’t go out dressed like this yet, but when friends are invited home, he puts on the clothes,” says Vlasta and talks about his own recent experience that made him happy. While catching up with the tram, he passed two ladies dressed in gothic style. And then there was a voice behind him: “Sir, sir, it suits you very well.”
“Sometimes it’s so funny, people your children’s age call you that you look good,” he says, and he also credits a situation where he met a little girl with a mother who innocently declared: “Mom, that man looks like our grandmother.” “It’s very varied and interesting for one reason, you get to know each other easily and get to know a lot of new people, which normally wouldn’t happen to you at all,” laughs Vlasta.
